Standard plemene

HISTORICKÝ PŘEHLED

O vzniku výmarských ohařů panují četné teorie. Jisté je jen to, že výmarští ohaři, kteří tehdy ještě vedli hodně krve tzv. vodicích psů, byli chování již v první třetině 19. století na výmarském dvoře.

V polovině století (tedy před počátkem čistokrevného chovu) spočíval chov psů téměř výhradně v rukou myslivců z povolání a lesníků ve středním Německu – především v okolí Výmaru a v Duryňsku, kteří chovali psi většinou jen na základě jejich výkonnosti.

Když dny tzv. vodicích psů skončily, křížili tito myslivci a lesníci své psy také s křepeláky a chovali dále tyto křížence. Zhruba od roku 1890 bylo toto plemeno chováno plánovitě a vedeno v plemenné knize. Vedle krátkosrstého výmarského ohaře se již před přelomem století začala vyskytovat také dlouhosrstá varieta, i když zpočátku jen ojediněle.

Výmarský ohař byl od počátku vedení v plemenné knize chován čistokrevně, v podstatě bez vkřižování jiných plemen, především pointerů. Díky tomu je výmarský ohař pravděpodobně nejstarším německým plemenem ohařů, které se chová již zhruba 100 let čistokrevně.

KLUB CHOVATELŮ VÝMARSKÝCH OHAŘŮ

Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes.

Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením.

Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.

 

Délka trupu ke kohoutkové výšce: zhruba 12:11.

Délkové proporce hlavy: délka tlamy od špičky čenichu až k počátku čela poněkud přesahuje délku mozkovny od počátku čela k týlnímu hrbolu.

Hrudní končetiny: vzdálenost loktů od středu nadprstí a od loktů od kohoutku je přibližně stejná.

Všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu.

Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní.

Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně.

Lebka: v harmonickém poměru k výšce a lebce obličejové části hlavy. U psů širší než u fen, ale u obou je šíře mozkovny mezi ušima v dobrém poměru k celkové délce hlavy. Uprostřed čela prohlubeň. Týlní hrbol lehce až mírně vystupující. Za očima dobře patrný jařmový oblouk. Odsazení čela mimořádně malé.

Nosní houba: velká, přesahující přes dolní čelist. Tmavě masově zbarvená, směrem dozadu pozvolna přecházející v šedou.

Tlama: dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Hlava v oblasti špičáků a trháků přibližně stejné šířky. Hřbet nosu rovný, často poněkud klenutý, nikdy nesmí být prohnutý směrem dolů.

Pysky: mírně převislé; okraje pysků stejně jako patro masově zbarvené. Malý koutek.

Čelisti a zuby: čelisti silné. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se navzájem dotýkají (nůžkový skus).

Líce: svalnaté a zřetelně vyznačené. „Suchá hlava“.

Oči: jantarově zbarvené, tmavé až světlé, inteligentního výrazu. Ve štěněčím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo uložené. Oční víčka dobře přiléhající.

Visící uši: široké a poměrně dlouhé, dosahující zhruba ke koutku tlamy. Vysoko nasazené, v nasazení úzké, na konci špičatě zaoblené. V pozornosti lehce dopředu natočené, se záhybem.

Krk: Ušlechtile působící a nesený, horní linie klenutá. Svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K plecím se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní a hrudní linie.

Horní linie z profilu: od klenuté linie krku přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie harmonicky v relativně dlouhý, pevný hřbet.

Kohoutek: dobře vyjádřen.

Hřbet: pevný a svalnatý, bez pronesení. Vzadu není přestavěn. Poněkud delší hřbet není vadou, protože jde o charakteristický znak plemene.

Záď: pánev dlouhá a přiměřeně šikmo postavená.

Hruď: silná, ale ne přehnaně široká; s dostatečnou hloubkou – dosahuje téměř až k lokti – a s dostatečnou délkou. Hrudník dobrého klenutí, aniž by působil sudovitým dojmem, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřené.

Dolní linie z profilu a břicho: lehce stoupající, břicho ale není vtažené.

Ocas: nasazení ocasu poněkud níž pod linií hřbetu než u jiných srovnatelných plemen. Ocas silný a dobře osrstěný. V klidu volně visí; při vzbuzené pozornosti psa a při práci nesen vodorovně, nebo také výš.

Hrudní končetiny: běhy „vysoké“, šlachovité, rovné a rovnoběžné; nejsou postaveny široce.

Plece: dlouhé a šikmé. Dobře přiléhající. Silně osvalené. Dobré zaúhlení lopatky v ramenním kloubu.

Nadloktí: šikmo postavené, dostatečně dlouhé a silné.

Loket: volný a rovnoběžně uložený. Není vytočen ven ani vtočen dovnitř.

Předloktí: dlouhé, rovně postavené.

Zápěstí: silné, pevné.

Přední nadprstí: šlachovité, lehce šikmo postavené.

Tlapy hrudních končetin: silné. Postavené rovně ke středu těla. Prsty těsně sevřené a dobře klenuté. Delší prostřední prsty jsou typickým znakem plemene, a proto nejsou vadou. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky tlap dobře pigmentované, tvrdé a odolné.

Pánevní končetiny: běhy „vysoké“, šlachovité respektive dobře osvalené. Rovnoběžně postavené, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř.

Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.

Kolenní klouby: silné a pevné.

Lýtka: dlouhá, šlachy výrazně vystupující.

Hlezno: silné a pevné.

Nárt: šlachovitý, téměř kolmo postavený.

Tlapy pánevních končetin: silné, kompaktní a bez paspárků. Jinak jako tlapy hrudních končetin.

Chody: průběh všech chodů prostorný a plynulý. Pánevní a hrudní končetiny rovnoběžně se pohybující. Cval je dlouhý a plochý. V klusu zůstává hřbet rovný. Mimochod je nežádoucí.

Kůže: silná. Dobře přiléhající, ale nepřiléhá příliš těsně.

Krátká srst: krátká (ale delší a hustší než u většiny srovnatelných plemen), silná, velmi hustá a hladce přiléhající krycí srst. Bez podsady nebo jen s malým množstvím podsad.

Dlouhosrstá varieta: měkká, dlouhá krycí srst s podsadou nebo bez ní. Hladká nebo lehce zvlněná. Srst v nasazení uší lehce přepadající. Na špičkách visících uší je přípustná srst sametová. Délka srsti po stranách 3-5 cm, na spodní straně krku na předhrudí a na břiše většinou trochu delší. Dobré praporce a kalhoty, avšak směrem dolů kratší. Ocas s dobrou vlajkou. Prostor mezi prsty osrstěný. Osrstění hlavy méně dlouhé. Osrstění podobné patrové srsti se středně dlouhou a dobře přiléhající krycí srstí, hustou podsadou a středně vyvinutými praporci a kalhotami se někdy vyskytuje u psů se smíšenými geny.

Barva: stříbrná, srnčí hněď nebo myší šedá a přechody mezi těmito barevnými tóny. Hlava a uši většinou trochu světlejší. Bílé odznaky jsou přípustné jen v malém rozsahu na hrudi a na prstech. V některých případech je na středu hřbetu více nebo méně dobře vyjádřený tmavý „úhoří pruh“. Psi s vysloveně červenožlutým „pálením“ mohou obdržet nanejvýš známku „dobrý“. Hnědé pálení je těžká vada.

Kohoutková výška: psi = 59 až 70 cm (ideální míry: 62 až 67 cm), feny = 57 až 65 cm (ideální míry: 59-63 cm)

Hmotnost: psi = cca 30 až 40 kg, feny = cca 25 až 35 kg

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

 

Těžké vady:

Výrazné odchylky typu. Netypický pohlavní výraz.

Hrubé odchylky velikosti a proporcí.

Lebka obličejové části hlavy: hrubé odchylky – např. příliš silně vyvinuté pysky nebo špičatá tlama.

Čelisti a zuby: chybění více než dvou PM1 nebo M3.

Oči: lehké, především lehké a jednostranné vady očních víček.

Visící uši: vysloveně krátké nebo dlouhé, nestočené.

Volná kůže na krku (lalok). Hrubé odchylky ve formě a osvalení.

Hřbet: výrazně propadlý nebo kapří hřbet. Přestavěnost.

Hruď, břicho: sudovitý hrudník, nedostatečná hloubka nebo délka hrudníku. Vtažené břicho.

Hrubé anomálie postoje – např. chybné zaúhlení, ven vytočené lokty, otevřené tlapy.

Silně sudovitý postoj nebo kravský postoj.

Špatný pohyb v jednotlivých druzích chodů, také nedostatečně vpřed dosahující tlapy nebo chybějící posuv zezadu, mimochod.

Hrubé nedostatky – např. příliš jemná nebo příliš hrubá kůže.

Přechody mezi variantami srsti stanovenými standardem.

Chybějící osrstění břicha a uší (kožené uši). Rozšířená zvlněná srst u krátkosrsté variety.

Vysloveně kudrnaté nebo nedostatečné osrstění u dlouhosrsté variety.

Odchylky od odstínů šedé – např. nažloutlá nebo nahnědlá. Hnědé pálení.

Silné odchylky velikosti nebo hmotnosti (např. více než 2 cm kohoutkové výšky).

Ostatní hrubé nedostatky.

Lehké nedostatky povahy.

 

Vylučující vady:

Absolutně netypičtí jedinci, především těžkopádní nebo slabí.

Absolutně chybné proporce.

Absolutně netypická mozkovna např. podobná buldokovi.

Lebka obličejové části hlavy: absolutně netypická např. v důsledku proláklého hřbetu nosu.

Čelisti a zuby: předkus, podkus, chybění dalších zubů.

Oči: entropium, ektropium.

Visící uši: absolutně netypické, např. odstávající.

Vysloveně silný lalok.

Hřbet: silně propadlý nebo kapří hřbet. Silná přestavěnost.

Hruď, břicho: hrudník vysloveně sudovitý nebo znetvořený.

Běhy rachitické nebo znetvořené.

Chronické kulhání.

Vysloveně poškozený pohyb.

Znetvoření a defekty kůže.

Částečná nebo úplná lysivost.

Barva jiná než šedá. Výrazné hnědé pálení. Bílé odznaky mimo odznaků na hrudi a tlapách.

Vysloveně přehnaná nebo nedostatečná velikost.

Ostatní vývojové vady. Nemoci, u nichž je třeba předpokládat dědičnost (například epilepsie).

Nedostatky povahy – např. plachost nebo bojácnost.

Tento souhrn samozřejmě nemůže obsahovat všechny vyskytující se vady, je třeba ho považovat jen za příklady.

Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.